Usedlost
BOŽSKÁ USEDLOST S láskou k tradici, pokorou, respektem a úctou k životu a práci našich předků.
Celoroční stylové ubytování v apartmánu v části nově zrekonstruované zemědělské usedlosti nacházející se v atraktivní turistické oblasti Českého ráje, na úpatí majestátné hory Kozákova. Usedlost se nachází na samotě u lesa, v těsné blízkosti pískovcových skal a značených turistických tras.
Výhodou polohy je zdravé venkovské prostředí na úpatí nejvyšší hory Českého ráje Kozákova, klidné, nerušené a zároveň velmi dobře dostupné. Pohodová atmosféra zrekonstruovaného venkovského statku předurčuje k prožití příjemných chvil s rodinnou, s přáteli při sklence vína či kolegy při firemních setkáních.
Ubytování na statku vzniklo citlivou rekonstrukcí zemědělské usedlosti, jejíž historie se píše do roku 1924. Příroda kolem statku zajistí dokonalou relaxaci a uvolnění. Harmonicky se u nás prolíná romantika historického hospodářství s komfortem moderního ubytování. Obklopena malebnou krajinou Českého ráje uvítá naše usedlost pravidelné hosty i zbloudilé pocestné. Jedná se o ideální adresu pro dovolenou určenou pro rodiny, páry i skupinu přátel. Našim hlavním cílem je, aby se naši hosté u nás cítili jako doma
Výhodou polohy je zdravé venkovské prostředí na úpatí nejvyšší hory Českého ráje Kozákova, klidné, nerušené a zároveň velmi dobře dostupné. Pohodová atmosféra zrekonstruovaného venkovského statku předurčuje k prožití příjemných chvil s rodinnou, s přáteli při sklence vína či kolegy při firemních setkáních.
Naše usedlost se nachází v odlehlé části vesnice Loktuše ale zároveň je velmi dobře dostupná do centra Turnova - autem 10 min., Mladá Boleslav - autem 35 min., Liberec - autem 30 min., Praha ČM - autem 55 min.
Božská usedlost
nabízí stylové ubytování ve 3 samostatných dvoupatrových apartmánech o celkové kapacitě 18 osob:
Součástí usedlosti je:
Usedlost se nachází na samotě u lesa, kousek od značené žluté turistické cesty vedoucí z Kozákova na zříceninu hradu Rotštejn.
* apartmán Kudrnáč 6+ 1
* apartmán Mlejnek 6+1
* apartmán Josef 2+2
Apartmány mají samostatný vchod, lze je pronajmout samostatně nebo jako celek.
Apartmány mají samostatný vchod, lze je pronajmout samostatně nebo jako celek.
Součástí usedlosti je:
- bar Chlív - nabízející točené Rohozecké pivo, limo, nanuky + drobné občerstvení
- ( jaro - podzim GRILOVÁNÍ NA DVOŘE)
- posezení na dvoře i na terasách usedlosti
- prosecco stánek v zahradě
- venkovní vyhřívaný sud
- chill - out zóna s houpacími sítěmi
- velká zahrada, ohniště s posezením
- gril na dřevěné uhlí
- ohrada pro ovce kamerunské
- výstava staré zemědělské techniky
- stellplatz pro obytné vozy
Usedlost se nachází na samotě u lesa, kousek od značené žluté turistické cesty vedoucí z Kozákova na zříceninu hradu Rotštejn.
Historie usedlosti
Tato lokalita patří naší rodině již od 17 století, kdy vévoda frýdlantský Albrecht z Valdštějna dne 22. března 1627 oznámil zdejším poddaným tento dekret:
„Poněvadž chceme každého času svým poddaným zajistiti domov a živobytí, rozhodli jsme se s tímto veřejným patentem ode dneška po tři roky ode všech služebností a robot osvoboditi, jen když jako věrní a poslušní poddaní chovati se budou a na svoje statečky a na svoji půdu se zase vrátí.“
V Lochtuších byl již třetím rokem prázdný a Martinem Říhou opuštěný statek (čp. 18 – stával na louce nad hasičárnou) o celkové výměře asi 130 korců. (Pozdějším dělením vznikly z této selské usedlosti ještě další čp.: 1, 27 ("PodKabeli) a 11. Tehdy pan direktor z Hrubé Skály zavolal k sobě nejstaršího syna ovčáka Mlejnka z Vrabčiny (u Svatoňovic). Mladého Vojtěcha Mlejnka se pan direktor zeptal, zda by se chtěl stát sedlákem na statku. Výmluvy a vytáčky nakonec nepomohly. A tak ještě s jedním úředníkem od vrchnosti se odebral milý Vojtěch Mlejnků, syn chudého ovčáka z Vrabčiny, do Lochtuš.
„Poněvadž chceme každého času svým poddaným zajistiti domov a živobytí, rozhodli jsme se s tímto veřejným patentem ode dneška po tři roky ode všech služebností a robot osvoboditi, jen když jako věrní a poslušní poddaní chovati se budou a na svoje statečky a na svoji půdu se zase vrátí.“
V Lochtuších byl již třetím rokem prázdný a Martinem Říhou opuštěný statek (čp. 18 – stával na louce nad hasičárnou) o celkové výměře asi 130 korců. (Pozdějším dělením vznikly z této selské usedlosti ještě další čp.: 1, 27 ("PodKabeli) a 11. Tehdy pan direktor z Hrubé Skály zavolal k sobě nejstaršího syna ovčáka Mlejnka z Vrabčiny (u Svatoňovic). Mladého Vojtěcha Mlejnka se pan direktor zeptal, zda by se chtěl stát sedlákem na statku. Výmluvy a vytáčky nakonec nepomohly. A tak ještě s jedním úředníkem od vrchnosti se odebral milý Vojtěch Mlejnků, syn chudého ovčáka z Vrabčiny, do Lochtuš.
Zdroj: www.videomlejnek.cz
A tak až do roku 1913 hospodařila na statku rodina Mlejnková. Josef Mlejnek nar. 24.8.1858 měl se svojí manželkou Annou roz. Kalkusovou (sňatek dne 26.4.1880) 4 dcery - Marii, Annu, Věnceslavu a Aloisii.
Josef Mlejnek býval náruživým nimrodem, což mu přineslo přezdívku "pum perák". Jeho dcera Věnceslava Mlejnková se provdala za Josefa Votrubce z Prackova ("vršeckého"), říkali mu "notář" protože byl písmákem a psal lidem i poslední vůle, byl mnoho let pokladníkem v Kampeličce ve Vesci. Další dcera byla provdána Vlčková na Bukovině. Děti neměli, a proto adoptovali svého synovce Janků (Janka) z Rozumova za vlastního a pustili mu své hospodářství, když splnil podmínku a změnil svoje příjemní Janků na rodné jméno své tety (i své matky, která byla rovněž dcerou Mlejnka z Kabele - na příjmení Mlejnek. Tento jejich adoptivní syn Mlejnek se oženil s Julií Kudrnáčovou z Kozákova. (zdroj František Mlejnek)
Dne 28.1.1913 se v chrámu Páně svatého Mikuláše v Turnově vdala Aloisie Mlejnková, nar. 27.6.1892 za Josefa Kudrnáče, nar. 13.9.1887 z Kozákova čp. 2.
Po svatbě bydleli v Loktuších čp.27. V roce 1914 se jim narodila dcera Zdeňka ale Josef musel odejít do války a byl tam až do jara roku 1919. V jeho nepřítomnosti hospodařili v Loktuších čp.27 rodiče Aloisie. Když přišel Josef z války pomýšlel na stavbu nového domu, protože ten starý byl moc sešlý a zchátralý. Po 4 roky lámali s Josefem Mlejnkem (otcem Aloisie) kámen v lomě na Kabeli, na stavbu nynějšího domu. V roce 1924 se dali do stavby, peníze neměli a tak stavěli na dluh. Dne 23.5.1930 se Aloisi a Josefovi narodil syn Josef, bohužel v roce 1940 zemřela jejich dcera Zdeňka, která po porodu druhého syna (Gustava) dostala horečku omladnic. Zdeňka žila se svým manželem na Kozákově v domě, kde dnes nalezneme Otakarovu farmu, neboli Samotoč.
Dne 23. února 1949 schválili komunističtí poslanci zákon o Jednotných zemědělských družstvech, který legalizoval násilné odebírání pozemků a majetku soukromým zemědělcům po vzoru Sovětského svazu. Kolektivizace trvala přes deset let a měla katastrofální dopad na životy tisíců rodin, úroveň zemědělství, krajinu a vztahy mezi lidmi na venkově. Komunisté proti sobě postavili „vykořisťované bezzemky a chudé rolníky“ proti „vesnickými boháčům“, pro které začali používat pejorativní název “kulak” přejatý z ruštiny. Sedláci, kteří se starali po mnoho generací o rodinná hospodářství a polnosti, byli prohlášeni za třídní nepřátele. V dubnu 1949 zahájili komunisté masivní kampaň vyzývající zemědělce k zakládání JZD, která se však nesetkala s takovým ohlasem, jaký si představovali, a zemědělci začali být ke vstupu do družstev nuceni násilnými metodami. Zemědělcům, kteří chtěli i nadále hospodařit sami, byly předepisovány nesmyslně velké odvody dávek masa a zemědělských plodin. Rodina Kudrnáčova byla nucena sžít se s těmito podmínkami, hospodařili na vlastním majetku, který byl součástí JZD, snášeli útlak a odváděli velké dávky. Přes všechna úskalí doby, Aloisie a Josef hospodařili na "Pod Kabeli" jak jen se nejlépe dalo, vychovali syna Josefa i vnuka Gustu a v roce 1963 oslavili zlatou svatbu.
Od roku 1951 hospodařili s nimi společně na usedlosti jejich syn Josef se svojí manželkou Boženou, rozenou Hajnou z Prackova, nar. 24.6.1933, kteří žili na "PodKabelí" v nelehkých dobách komunismu i v bouřlivých 90. letech 20. století, která znamenala pro Českou republiku přechod od komunistické diktatury a plánovaného socialistického hospodářství k modelu volného trhu, demokracii západního typu, tržní ekonomice, silnému postavení soukromého vlastnictví a kapitalistickým principům řízení, které se dostaly do konfliktu s neexistující legislativou a vyvolaly v mnoha oblastech chaos.
A tak se stalo, že jednoho dne z jara roku 1993 zaklepali u Kudrnáčů v Loktuších č.p.27 pánové projektanti s plány v ruce a informovali je, že z jejich domu bude konírna, na poli bude parkoviště pro 40 aut, kolem domu povede cyklodráha a nad loukou v lese, že bude stát velký hotelový a rekreační komplex Kozákov s kapacitou 120 lůžek. Součástí areálu měl být balneologický pavilon, rozsáhlý odpočinkový areál, tenisové kurty i golfové hřiště. Plány byly velkolepé, perfektně propracované až na jednu podstatnou maličkost, projektovalo se zde na pozemcích jejichž majitele nikdo nepožádal o souhlas. Majitelé dotčených pozemků se stavbou nesouhlasili a tak začal několika měsíční boj o svá majetková práva, která nakonec Kudrnáčovi společně s dalšími 3 vlastníky uhájili, z velkých plánů hotelového komplexu sešlo a tento překrásný kout Českého ráje zůstal nedotčený. Josef s Boženou vychovali 2 děti Josefa nar. 26.10.1954 a Ivanu, obě děti na konci sedmdesátých let usedlost opustili.
Josef Kudrnáč nar. 26.10.1954 zvaný "prezident" se přestěhoval na druhou stranu Kozákova, do obce Chuchelna, kde žil se svojí manželkou Lidmilou roz. Maturovou a 2 dětmi Janou a Tomášem, ale několikrát týdně jezdil na "PodKabel" pomáhat svým rodičům se vším co bylo v danou chvíli potřeba. Práce na poli - orba, vláčení, sázení brambor, prořez stromů, sázení nových stromků, sekání trávy, sušení sena, starání se o zvířata, udržování domu a techniky potřebné k obhospodařování polí a luk.
Od roku 2013 je tento nádherný kout Českého ráje v majetku rodiny Šikolových - Martina a Jany roz. Kudrnáčové, tak se přesně po 100 letech změnilo jméno majitelů z Kudrnáčových na Šikolovi a rodinná tradice přetrvává. Naším cílem je dosáhnout zlepšení
kvality života ve venkovské oblasti,
a to využitím hospodářské tradice naší usedlosti a turistického
potenciálu regionu a obce. Nebylo pro nás jednoduché navázat na hospodářské tradice usedlosti, začátky byly velmi náročné, netušili jsme co všechno na nás čeká a bez předchozích zkušeností s chovem zvířat jsme se rozhodli věnovat se chovu kamerunských ovcí. Rádi bychom plně využít
potenciál agroturistiky jako způsobu trávení volného času
v typických venkovských podmínkách. Můžeme nabídnou
dobrovolnou (neplacenou) práci v zemědělství, jejímž
smyslem je poznání života zemědělců a venkova, blízký kontakt
se zvířaty, zemědělskými plodinami, zlepšení vztahu k půdě,
posílení vlasteneckých pocitů,
sounáležitosti s obyvateli venkova, poznání jejich každodenní
dřiny apod..
Naši předci žili v souladu s přírodou, zabývali se zemědělskou činností, obhospodařováním polí, luk, lesů a chovem hospodářských zvířat. Lidé z vesnice i širšího okolí byli zvyklí docházet sem na „Podkabel“ pro čerstvé mléko, vajíčka, ořechy, med, ovoce a zeleninu.
Našim poselstvím je zachovat hospodářské tradice naší usedlosti. Chceme kouzlo zdejšího místa zachovat nejen pro naší rodinu ale nabídnou možnost strávit dovolenou v klidu, daleko od ruchu velkoměsta, v krásné přírodě a čerstvém ovzduší lidem, kteří touží zažít pohodový čas na samotě u lesa.